Rodinná a párová terapie 

Stejně jako v individuální terapii je důležité vytvářet bezpečné prostředí, kde členové rodiny mohou otevřeně hovořit o palčivých otázkách jejich života. V mnohých rodinách, které vyhledávají terapii, je "ve vzduchu" mnoho nevyřčených pocitů, myšlenek a potřeb členů rodiny. Důležitým cílem rodinné terapie je naučit se vzájemně komunikovat o svém vnitřním životě. V terapii partnerských a rodinných vztahů se snažím o to, aby se klienti naučili naslouchat druhým s větším respektem k individualitě a specifickým potřebám různých členů rodiny. Větším vzájemná empatie je velmi silný léčivý mechanismus v každém sociálním systému (tedy nejen v rodinně či partnerském vztahu).

Terapeut řídí komunikaci v sezeních a vytváří prostor k většímu nadhledu na situace v rodinně. Rodina má tak lepší možnost pochopit mechanismy vlastního fungování a komunikace. Ve svém přístupu k práci s rodinnou či párem se nezříkám možnosti vnášet své postřehy a hypotézy o tom, jaké mechanismy udržují trápení rodiny. S rodinou pracuji na zvyšování důvěry a empatie mezi členy rodiny a ustavení jasných hranic mezi nimi – například, aby se nemísily a nestíraly role rodič-dítě a aby rodiče i děti nesli adekvátní odpovědnost za procesy v rodině.

Důležitou úlohou terapeuta v práci s páry a rodinou je pomoc při hledání společného tématu a společné metafory jejich života a vztahu – například děti mnohdy svým chováním a postoji vyjadřují velmi výstižně nějakou důležitou součást rodinné atmosféry a rodinné kultury a je velmi plodné se tomu věnovat.
Důležitým předpokladem rodinné či párové terapie je dobrovolnost účasti všech členů. V případě, že se nepodaří získat všechny přítomné ke spolupráci, pak je důležité hledat jiné formy péče. Může se to stát v případě nesymetrických vztahů, kde je silná dominance některých členů vztahů